Pochuttia Zhyttia 7

Seznam skladeb

1. 1. Mii tykhyi dzvinText3:02
   Příběh

   Píseň-meditace, ve které i mlčení může znít, pokud je v něm pravda. Je tu síla, vnitřní oheň, naléhavost, která očišťuje. Autor nekřičí — mluví z hloubky, a ten zvon uslyší ten, kdo je připravený naslouchat.

   „Vím — naslouchají mému tichému zvonu…“ — jako prorocké přiznání člověka, který vidí dál.

2. 2. Koly obtiazhuie vse vmytText4:00
   Příběh

   Upřímná píseň o té chvíli, kdy se zdá, že se všechno hroutí. Jemná, opravdová, psaná zevnitř bolesti — a právě proto má léčivou sílu.

   „Nezapomeň — tohle ještě není konec, je to jen krok k vítězství“ — jako připomínka, že po tmě přichází světlo.

3. 3. Kalyny tsvit-vesna spivaieText3:13
   Příběh

   Píseň o jaru — a o víc než o jaru: je to hymnus obrození, víry, inspirace. Je v ní světlo, lehkost, zpěv duše, prostota a zároveň slavnostnost.

   „Jaro v duši září písněmi…“ — to není jen obraz, to je stav.

4. 4. Sestrynska liubovText4:00
   Příběh

   Báseň je psaná v první osobě. Je to příběh autorovy ženy a její mladší sestry: dělí je jen pár let, ale ta starší byla té mladší od dětství ochranou — držely se za ruce, dělily se o bonbony, o teplo i o sny. Tahle péče neskončila s dětstvím — trvá celý život.

   „Ať se stane cokoli — jsem nablízku, jako v dětství, tak navždy“ — sesterská láska, kterou roky nepřemohou.

5. 5. Khiba zasvitytText3:09
   Příběh

   Autorovy úvahy o životě — o tom, že má smysl a hloubku. Jako slunce musí vyjít, aby svítilo, a noc musí přijít, abychom uviděli hvězdy — tak se i člověk musí narodit a jít odvážně dál a poznávat podstatu tohoto světa. Je to výzva ke každému: nebuď lhostejný, dokaž v životě něco.

   „Celá naše existence je neuvěřitelná, všechny naše dny jsou plné zázraků“ — se smyslem ožívá každý den.

6. 6. V tvoikh ya snakh perebuvaiuText4:00
   Příběh

   Autorově ženě se o něm zdálo — a ráno se zeptala: „Proč se mi o tobě zdálo?“ Tahle píseň je jeho odpověď. Odpověď člověka, jehož srdce je milované ženě tak oddané, že jeho přítomnost žije i v jejích snech.

   „Neopustím tě ani tady“ — když city přetečou přes okraj, vykročí i za hranice prostoru, a ti dva existují jeden v druhém i ve snu.

7. 7. Molius, shchob dim stoiav na skeliText3:18
   Příběh

   Když pro zemi nastala těžká chvíle, autor si v úzkosti klekl a prosil Boha o oporu. Z té modlitby se narodila píseň — za kraj zraněný válkou, za děti, které rostou uprostřed bojů, za ty, kdo na nule nezavřou oči, za matky, jejichž slzy se samy stávají modlitbou.

   „Modlím se, ať dům stojí na věčné skále“ — obraz z Kristových slov o domu na skále: všechno, co nestojí na skále, se rozpadne na prach, ale domu postavenému na Božím slově není hrozbou ani bouře, ani meče.